4út - 8. hodina spolu - úterý 5.11.2024

1. EL DELETREO - hláskování slov (jmen).

2. GRAMÁTICA - gramatika neboli gramátle:

   
   

   2.1. slovo España VERSUS slovo español

   
   

España	jen země na jihozápadě Evropského světadílu
español	4 významy, viz níže

Soy de España.	Jsem ze Španělska. sloveso SER
Estoy en España.	Jsem ve Španělsku. sloveso ESTAR, nacházet se
Estudio español.	Studuji španělštinu.
Hablo español.	Mluvím španělsky.
¡Dilo en español!	Řekni to španělsky/ "ve španělštině"!
Penelope Cruz (herečka) es española.	Penelope Cruzová je Španělka.
Cervantes es un escritor español.	Cervantes je španělský spisovatel.

slovíčka z hodiny:

la bandera, las banderas, f	vlajka, substantivum
la bandera española, las banderas españolas, f	španělská vlajka, skupina (skupina je "teple oblečené substantivum")
el libro, los libros, m	kniha, substantivum

Místo termínu "podstatné jméno" používáme termín "substantivum".

Slovo X (pokud váháte, jestli je substantivem nebo ne) substantivum je, pokud s ním můžeme vytvořit větu:

v češtině:	ve španělštině:
X je OK.	X es OK.

Příklad substantiva z hodiny:

libro, kniha

Řekli jsme si následující:

Substantivum, jako tedy například libro, se v jazyce většinou vyskytuje s členem (artículo).

1. s členem určitým

nebo

2. s členem neurčitým

   
   

   Oba druhy členů mají čtyři tvary, aby se mohly "shodovat" s svým substantivem v rodu a v čísle.

   
   

   určitý člen:

	singulár (sg)	plurál (pl)
maskulinum	el libro	los libros
femininum	la casa	las casas

neurčitý člen:

	singulár (sg)	plurál (pl)
maskulinum	un libro	unos libros
femininum	una casa	unas casas

Jak je používáme?

No to se budeme postupně spolu dívat. Zatím řekněme toto:

Určitý člen k substantivu dáme, když je nám známé. A neučitý člen k substantivu dáme, když o něm mluvíme jako o nečem pro nás novém.

Dejme tomu, že jsme spolu mluvili o nějakém domě. Už je tím pádem pro nás známý. Je to

LA CASA. A naopak, dejme tomu, že vám říkám, že jsem viděl nějaký krásný dům. Mluvíme o tom a o něm poprvé. Je to pro nás nová informace. Zmíním ho proto poprvé jako

UNA CASA.

A ještě jednu věc jsme si řekli:

Neurčitý člen (un, una, unos, unas) se vyvinul ze slova znamenajícího "jeden/jedna..." A tenhle význam, tedy 1, slova "una" a "una" pořád mají. Pořád je tedy můžeme použít ve významu "jeden"/ "jedna".

Cuántos libros tienes en tu mochila? Kolik knih máš ve svém (tvém) batohu?

Tengo un libro en mi mochila. Mám v (mém) batohu jednu knihu.

Teď shrnutí toho, jak jsem odpovídal na vaše dotazy:

Určitý člen odpadá, i když mluvíme o známé věci, jestliže u té známé věci je třeba "mi" (můj):

mi libro = moje knížka

mi primer libro = moje první knížka

Mluvíme o známé věci, a určitý člen tam není. Stačí prostě to "mi".

V italštině tomu tak není....

Tam je určitým členem "il" (maskulinum singulár), a ne "el" jako ve španělštině, a "moje knížka" se italsky řekne: il mío libro (kniha = libro španělsky = libro i italsky).

V různých "románských" jazycích vypadají určité i neurčité členy různě, ale celkem podobně. Zde máte pět hlavních (ne jediných) "románských" jazyků, do kterých se latina, jazyk říše římské, na různých místech vyvinula. "Románské" se jim říká podle slova ROMA, Řím.

Třeba člen určitý:

italština: il quaderno

španělština: el cuaderno

francouzština: le cahier

portugalština: o caderno

rumunština: caietul

V rumunštině, na rozdíl od ostatních románských jazyků, určitý člen své substantivum následuje a je k němu přilepen, tvoře s ním jedno slovo (caietul), kde -ul je ten určitý člen.