1. třída pondělní skupina - setkání 2 (15. září 2025)

• Zopakovali jsme si slovíčka. Díky za opakování doma. :) :) :) Slovíčka jsou benzín/elektřina pro auto výuky. Bez nich naše cesta jazykem zůstane na startovní čáře... A zatím to vypadá dobře.

• Kvůli problému s počítačem (a jeho komunikací s elektronickou obrazovkou) jsme toho udělali méně, než jsem chtěl. Ale aspoň mohu říct, že jsme problém vyřešili...

• Motivace k časování: přijde nám to vhod až někdy pak: zatím, časování... ne jako teorie, ale jako jednoduchá praxe. Vzali jsme si český infinitiv (o termín nejde, řekneme si ale, že v češtině končí na -t), například krákorat, a řekneme:

  
  

  já krákorám

  ty krákoráš

  on/ona krákorá

  
  

  my krákoráme

  vy krákoráte

  oni/ony krákorají

  
  

  Gestikulovali jsme při tom. Při "krákorám" palcem k sobě, při "krákoráš" k sousedovi, který jistě během dne krákorá, že by si ho mohli splést s havranem; u ((my) krákoráme) jsme velkým obloukem obou paží zahrnuli nás všechny mezi krákorající, atd. :)

  
  

  Tohle jsme udělali pro slovesa, která mohou "dělat" ty naše postavy ze slovíček:

  štěkat, mňoukat, krákat, krákorat, vyzvánět, mluvit

  
  

  Řekli jsme si, že tahle slova o činnostech jsou slovesa (není nutné na tom bazírovat).

Podívali jsme se na tuhle tabulku, nebo spíš na ten modrý pruh, a na řádek pro "ty".

A všimli jsme si, že tvary pro "ty" končí všechny na -š. To nám pak ve španělštině pomůže.

3. Zpět k učebnici, strana 16, číslo 2: Posloucháme čísla v "rozházeném" sledu, ukazujeme počet prstů. Třeba: hlas řekne dos, ukážeme

   

   

Zde je ta nahrávka "Sluchátka 2":

Pro zájemce, info "napřed":

escucho (esKUčo) = poslouchám

y = a (jako v "Bob a Bobek")

señalo (seŇAlo) = ukazuji

čísla od 1 do 10 budeme nadále "dělat. Je to třeba.

Dělali jsme také hláskování (jména písmen, a jejich zvuky)

• u písmena C jsme si řekli, že ho obecně můžeme vyslovovat buď jako "S" (za šlapání na jazyk) nebo jako české K. Někdy v tom samém slově: CINCO = má dvě C, první jako "špalací S", druhé jako K.

  
  
  
  

• u písmenka J jsme si řekli, že vždycky chrochtáme a vyslovujeme ho jako české CH.

Holčička B (nebudu zde používat jména) nám řekla, že bratranec její maminky se jmenuje JORGE, česky vysloveno CHORCHE.

Tam jsme si "vyhmátli", že J a G jsou obě vysloveny jako české CH (G ale má, napřed říkám, výslovnosti dvě: jednu tuhle (české CH), a jednu pro nás přirozenou (české G)).

Pak jsme si všimli (u OCHO, osm), že CH se vždycky čte jako české Č.

CH jsou tedy písmenka dvě, ale jeden zvuk: v češtině chrochtací, ve špánině č.

Řekli jsme si, jak se píše španělské "Ň" - místo háčku je tam vlnovka, jinak výslovnost je stejná: Ñ.

Jo, a jezevčíci v prezentaci nahoře mají GAFAS - brýle. Další slovíčko...

Čísla jsme si psali (na tabuli) a četli: UNO

DOS

TRES

CUATRO (C zde jako české K), kwatro (jen dvě slabiky: kwatro, kde w je anglické w)

CINCO (C jako šlapací S, pak jaké české K - SINKO)

SEIS

SIETE (česká tendence, a není to nějaký problém ale, je dát tomu tři slabiky - si-je-te, ale "vopravdová" španělská má slabiky dvě: sjete)

OCHO

NUEVE (to samé jako siete, jen dvě slabiky: nweve, kde w je anglické w)

DIEZ (Z je šlapací S, říkáme S a šlapeme si na jazyk)

Máme tedy obecně dvě písmenka, kde si šlapeme na jazyk řkouce S:

písmeno Z (tam to děláme vždycky)

a

písmeno C (tam jen když není vysloveno jako K).

Tyhle věci budeme opakovat, pořád. Není třeba se teď nad tím nějak potit...