To hlavní, na co jsme se zatím spolu dívali

1. osobní zájmena

Dokážete je vyjmenovat? (Rozbalte si pak odpověď)

singulár (yo tú él ella) plurál (nosotros/as vosotros/as ellos/ellas)

2. sloveso SER, být (špatně měnitelné věci)

Dokážete ho vyskloňovat?

Bez vyjádřených podmětů: singulár (soy eres es) plurál (somos sois son)

3. sloveso ESTAR, být ve smyslu "nacházet se v místě nebo stavu"

Dokážete ho vyskloňovat?

Bez vyjádřených podmětů: singulár (estoy estás está) plurál (estamos estáis están)

4. Jak říkáme podstatným jménům?

Odpověď:

substantiva (singulár: substantivum)

5. Jak říkáme přídavným jménům?

Odpověď:

adjektiva (singulár: adjektivum)

6. Co má v sobě vždycky VĚTA?

Odpověď:

Sloveso. Sloveso je prostě bijící srdce věty.

7. A co má SLOVESO vždycky?

Odpověď:

Podmět. Podmět je to, co tu činnost či stav slovesa "dělá". El perro duerme en la cama. Pes spí v posteli. Sloveso = duerme. Podmět = el perro. Podmět může být fyzicky nepřítomný (takzvaně nevyjádřený), pokud ho z kontextu odhadneme. Když mluvíme o psovi a kde asi spí, a já řeknu "Duerme en la cama", tak podmětem je pořád ten pes nebo jeho jméno (podle toho, jak jsme ho nazývali), ale každopádně je tento podmět podmětem nevyjádřeným.

8. Co nazýváme SKUPINOU?

Odpověď:

Odpověď: žertovně, ale snad užitečně řečeno, je to "teple oblečené substantivum"

Vezměte si třeba substantivum "el perro".

Kde ho můžete vidět?

Třeba ve větách jako:

El perro está aquí. Pes je tady.

Juego con el perro. Hraji si se psem.

Skupina, když ji tvoříme okolo substantiva "perro", je PERRO plus cokoliv, čím ho můžeme "teple obléci" a pořád zachovat onu větu.

EL PERRO GRANDE está aquí.

Juego con EL PERRO GRANDE.

MI PERRO está aquí.

Juego con MI PERRO.

EL PERRO GRANDE DE MI AMIGO está aquí.

Juego con EL PERRO GRANDE DE MI AMIGO.

EL PERRO QUE SE LLAMA REK está aquí.

Juego con EL PERRO QUE SE LLAMA REK.

a tak dále.

Oblékáme substantivum PERRO různě teple a vytváříme tak z pouhého substantiva SKUPINU.... která ale může fungovat úplně stejně jako PERRO... je v té větě ve stejné "kolonce" (když větu připodobníme k formuláři).

Skupina není větou, stejně tak jako substantivum není větou.

9. Co jsme si říkali o skupině EL ALUMNO LISTO? Kolik může mít tvarů?

Odpověď:

4 tvary, dva pro singulár (mužský i ženský rod) a dva pro plurál (mužský i ženský rod)

10. Co víme o členech --- určitých a neurčitých --- a nulových? Jaké mají tvary, a kdy je používáme?

Odpověď:

TVARY:

určitý člen: mužský rod (EL, LOS), ženský rod (LA, LAS)

neurčitý člen: mužský rod (UN, UNOS), ženský rod (UNA, UNAS)

nulový člen: prostě tam nic není, můžeme ale, jako jazykozpytci, tam napsat Ø, přeškrtnutou nulu.

POUŽITÍ:

-- před substantivy (podstatnými jmény). Příklad: HIJO, syn. HIJA, dcera.

-- s určitým členem: EL HIJO/ LOS HIJOS. LA HIJA/ LAS HIJAS.

-- s neurčitým členem: UN HIJOS/ UNOS HIJOS. UNA HIJA/ UNAS HIJAS.

-- s nulovým členem: Es ØHIJO del presidente. Je (to) prezidentův syn.

-- určitý člen (obecně) říká, že to (EL/LA/LOS/LAS) substantivum je pro právě mluvící lidi starou/ známou informací.

-- neurčitý člen (obecně) říká, že to (UN/UNA/UNOS/UNAS) substantivum je pro právě mluvící lidi novou informací.

Příklad:

He visto un perro en la calle. Viděl jsem na ulici (nějakého) psa.

Y dónde está el perro (que has visto) ahora? A kde je ten pes (kterého jsi viděl) teď?

11. Coje HAY?

Odpověď:

Neměnné sloveso překládané do češtiny jako JE nebo JSOU. Vyjadřuje existenci substantiv, která jsou pro právě mluvící osoby nová.

HAY + (neurčitý člen nebo nulový člen): ¡Hay un perro en la clase! Ve třídě je pes!

12. Kolik španělských sloves se do češtiny promítá do slovesa BÝT?

Odpověď:

3 slovesa:

SER: Soy alumno. Soy de Praga. těžko měnitelné věci.

ESTAR: Estoy en el parque. Estoy con mi amigo. Estoy contento. lehko měnitelné věci HAY: Hay un coche grande delante de la casa. Před domem je velké auto.

13. Španělská slovesa se dělí na 3 skupiny. Jaké?

Odpověď:

Podle koncovky infinitivu se dělí na slovesa na -AR (estudiar), na -ER (comer), a na -IR (vivir).

14. Jak tyto skupiny sloves časujeme? (časovat znamená například vzít infinitiv "mluvit" a udělat z něj "mluvím mluvíš mluví mluvíme mluvíte mluví")

Odpověď:

Nejdříve vytvoříme KMEN slovesa. Ten vytvoříme odseknutím -AR, -ER, nebo -IR, podle skupiny.

Ke KMENU pak přidáme sadu koncovek, podle skupiny. Jedna sada je pro -AR, druhá pro -ER, a třetí pro -IR.

Ty tři sady jsou si podobné.

15. Jaké jsou v tomto pravidle (pravidlo = kmen + sada koncovek) nepravidelnosti?

Odpověď:

Nepravidlný kmen: sloveso nemusí mít jen ten pravidelný kmen (vyráběný odseknutím infinitivní koncovky -ar, -er, či -ir) Nepravidelné koncovky: Ty tři sady koncovek nepředstavují jediný způsob, jak časovat. Víme to, protože známe ser (soy eres es somos sois son), estar (estoy, estás...), a tak dále. Nepravidelných sloves naštěstí zas tolik není, a i v jejich nepravidelnostech jsou pravidelnosti.

16. Jaká jsou obecná pravidla při časování sloves --- nezávislá na tom, zda jde o -ar, -er, nebo -ir?

Odpověď:

• tvar pro yo končí na -o (com-o), zřídka pak na -oy (soy, estoy, voy)

• tvar pro druhou osobu (singulár tú i plurál vosotro/as) končí na -s

• tvar pro vosotros konkrétně končí na -is, ne jen na -s

• tvar pro él/ella končí na samohlásku (habla, come, vive); extra extra zlobivé sloveso SER je výjimkou (él/ella es)

• tvar pro nosotros končí na hlavní-samohláska-mos: hablamos, comemos, vivimos

• tvar pro ellos/ellas končí na samohláska-n (hablan, comen, viven)

17. Jaká slovesa, některá nepravidelná co do kmene a některé i co do koncovek, jsme se naučili?

Odpověď:

Například:

1. decir (3 kmeny)

2. tener (3 kmeny)

3. querer (2 kmeny)

4. saber (2 kmeny, nepravidelná koncovka pro yo)

5. ver (2 kmeny: ve- a v-)

6. poder (2 kmeny)

7. ir (nepravidelné koncovky)

8. pensar (2 kmeny)

18. Co používáme po slovese PODER a i po slovese QUERER? Stejně jako v češtině....

Odpověď:

Infinitiv....:

Puedo ver la televisión?

Podemos ver la televisión?

Quiero ver la televisión.

Queréis ver la televisión.

19. Jak tvoříme plurál (množné číslo) u substantiv?

Odpověď:

V našem příběhu tvoříme plurál ze singuláru.

Plurál = (singulár končíčí na samohlásku) + s

nebo

Plurál = (singulár končící na souhlásku) + es

Příklady:

alumno → alumnos

español → españoles

Výjimky není třeba zde probírat.

20. Jak tvoříme plurál (množné číslo) u adjektiv (přídavných jmen)?

Odpověď:

úplně stejně :) jako u substantiv.

21. Každé adjektivum říká "Existuji jen proto, abych ti sloužil, pane" :). Komu to říká?

Odpověď:

Nějakému substantivu (podstatnému jménu). Vždycky.

A slouží mu tím, že kopíruje jeho ROD a jeho ČÍSLO.

Příklad:

1. skupina "la alumna lista". Zde adjektivum "listo" kopíruje substantivum "alumna" v rodě (ženský rod) a čísle (singulár). Výsledkem je tvar "lista".

2. věta "La alumna es lista". Zde opět adjektivum "listo" kopíruje substantivum "alumna" v rodě (ženský rod) a čísle (singulár). Výsledkem je, opět, tvar "lista".

22. Co je tedy otázka, kterou si položíme hned poté, co narazíme na adjektivum?

Odpověď:

Jakému substantivu slouží? To abychom si byli jisti, že ono adjektivum je ve správném rodě a čísle.

23. Na jaká adjektiva narazíme, co do způsobu, jak vyjadřují ROD a ČÍSLO?

Odpověď:

1. typ LISTO: 4 tvary: -o, -a, -os, -as

2. typ ALEGRE: 2 tvary: -e pro singulár, -s pro plurál

3. typ FIEL, věrný: 2 tvary: žádná koncovka (končí totiž na souhlásku) pro singulár, -es pro plurál (fieles): amigo fiel, amiga fiel, amigos fieles, amigas fieles.

4. typ ESPAÑOL, ve významu "španělský": 4 tvary: español, española, españoles, españolas. (Příklady: libro español, casa española, libros españoles, casas españolas)

24. Co víme o trojici mi/tu/su, a co o trojici "mío, tuyo, suyo"?

Odpověď:

Trojici mi/tu/su používáme k tvorbě skupin jako "můj otec, tvoje kamarádka, jeho/její/jejich syn" (mi padre, tu amiga, su hijo)

Trojici mío, tuyo, suyo používáme k tvorbě vět jako "Ta knížka je moje", "Ten dům je tvůj", "To auto je jeho/její/jejich" (El libro es mío, La casa es tuya, El coche es suyo).

Jak bychom tedy opravili větu "Este perro es mi" a "Tuyo perro es bueno"?

Správně je to takto:

Este perro es mío.

Tu perro es bueno.

25. K čemu všemu používáme spojení "ir a"?

Odpověď:

Jedná se o "ir" (jít/jet) a o předložku "a" (hodně významů; obecný význam "do, na, k", směrový, cílový význam)

1. IR A + místo = JÍT/JET do toho místa

   Voy a la escuela. Jdu do školy.

   Vamos al museo. Jdeme do muzea (všimněte si zkracování "a + el" = "al")

   
   

2. IR A + infinitiv nějakého slovesa = budoucí čas toho slovesa

   Voy a estudiar español. Budu studovat španělštinu.

   Van a ir al museo. Půjdou do muzea.

   Vamos a comer sano. Budeme jíst zdravě.

26. Co znamená čtveřice "este esta estos estas" a jak ji používáme?

Odpověď:

Znamená různé tvary slova "tohle" či "toto".

	singulár	plurál
maskulinum	este	estos
femininum	esta	estas

Můžeme je použít pro tvorbu skupiny:

este bolígrafo = tato propiska

nebo pro tvorbu věty:

Mi bolígrafo es este = Moje propiska je tato.

27. Jak používáme předložku "de"? V jakých významech (zatím)?

Odpověď:

1. Význam "ze" ve větách o původu:

   Soy de América. Jsem z Ameriky.

   ¿De dónde sois? Odkud jste?

2. Význam druhého pádu (určuje "vlastníka" a tak dále)

   el cuaderno de la alumna = sešit žačky, žaččin sešit

   el cuaderno del alumno = sešit žáka, žákův sešit (všimněte si zkracování de + el = del, stejně jako a + el = al)

Můžeme s "de" tvořit i věty jako:

Este loro es del profesor. Tenhle papoušek je (toho) učitele.

¿Este perro es tuyo o del profesor? Tenhle pes je tvůj, anebo toho učitele?

28. Aktivní participium nějakého sloveso --- Co to je?

Odpověď

FORMA (jak ho tvoříme): Tvoříme ho z infinitivu:

Infinitiv na -ar? Odřízneme -ar a přídáme -ando (příklad: hablando)

Infinitiv na -er/-ir? Odřízneme -er/-ir a přidáme -iendo? (příklady: comiendo, viviendo)

Použití:

• Jako v češtině tvary na -ící či -oucí:

  

  štěně hrající si s míčem/ un cachorro jugando con una pelota

• Pro "proběhový" čas slovesa: prostě když chceme říci "právě se něco děje":

  
  

estar + aktivní participium slovesa, o které jde = právě se děje děj toho slovesa

Estoy jugando con el perro. Právě si hraji se psem.

Están jugando con el perro. Právě si hrají se psem.

29. Pasivní participium nějakého slovesa --- co to u všech všudy je?

Odpověď:

FORMA (jak ho tvoříme): Tvoříme ho z infinitivu:

Infinitiv na -ar? Odřízneme -ar a přídáme -ado (příklad: hablado)

Infinitiv na -er/-ir? Odřízneme -er/-ir a přidáme -ido? (příklady: comido, vivido)

Použití: zatím si jen řekněme, že odpovídá příčestí trpnému:

pasivní participium od "sníst"/ comer by bylo "snědený"/ comido.

Budeme ho (pasivní participium) brzy používat na tvorbu minulého času.

Stejně jako aktivní participium také užíváme na tvorbu času, toho průběhového, toho času typu "právě se to děje".

30. Indikativ - co to u všech všudy je?

Odpověď:

Velké slovo, jednoduchý koncept:

Indikativ = "časování" sloves, které používáme, když to sloveso říká nějaký fakt.

Co se formy týče (Jak indikativ tvoříme), no zatím jsme dělali jen indikativ vlastně, než jsme se dotkli subjuntivu.

To znamená, že v přítomném čase (a dělali jsme jen přítomný --- i ten budoucí čas, co do významu, "vyrábíme" přítomným časem slovesa "ir") má indikativ koncovky (o as a amos áis an) u sloves na -ar, koncovky (o es e emos éis en) u sloves na -er, a koncovky (o es e imos ís en) u sloves na -ir.

Hablo español. Mluvím španělsky.

"Hablo" je indikativ (a přítomný čas -- a tvar pro podmět yo)

31. Subjunktiv --- co je u všech všudy tohle?

Odpověď:

Opět: velké slovo, jednoduchý koncept.

Subjunktiv slovesa = časování toho slovesa, které používáme v určitých situacích, kdy to sloveso nepoukazuje na FAKT, ale naopak na něco, co se faktem může, ale nemusí stát. Hlavní zde je, že to sloveso není prostě bráno jako jen něco, co tvrdí nějaký fakt.

Forma subjunktivu:

To je na něm to nejjednodušší:

Má prostě jiné sady koncovek a občas i jiné kmeny.

Obecně platí toto:

Co do koncovek v subjunktivu: slovesa -ar mají sadu (e es e emos éis en), a slovesa -er/-ir mají sadu (a as a amos áis an).

Co do kmenů (na které ty sady nasazujeme): Tady je to trošku těžší, ale obecně platí, že je bereme z kmenů indikativu. A nejjednodušší situací je, když v indikativu máme jen jeden kmen, třeba jako u slovesa hablar (kmen = habl-).

Použití: Budeme se "větové" situace na použití subjunktivu postupně učit:

Zatím:

1. Záporný rozkaz: No hables! Nemluv. No habléis! Nemluvte!

2. Sloveso vlivu (indikativ) + que + subjunktiv: Quiero que hables español. Chci, abys mluvil španělsky.

3. Sloveso (indikativ) + cíl, proč to sloveso "dělám": Hablo español para que aprendáis español. Mluvím španělsky, abyste se naučili španělsky. (aprendER = učit se, naučit se, sloveso na -er)